Lukáš 1:5-17

Lukášovo evangelium, oproti ostatním evangeliím, popisuje velmi podrobně události kolem narození Jana Křtitele a Pána Ježíše Krista. Nyní se zaměříme na propojení příběhu Jana Křtitele s dalšími biblickými příběhy a v příštím příspěvku se tímto pohledem zaměříme na narození Ježíše Krista.

Podívejme se na základní charakteristiky vyprávění v Lk 1,5 – 17. Je tu představený manželský pár, který je pokročilého věku, a nemá žádné děti, protože Alžběta je neplodná. Oba jsou spravedliví před Bohem a žijí bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení. Pozorný čtenář Písma se u čtení této pasáže pozastaví s myšlenkou, že už někde něco podobného četl a to ne jen jednou. Určitě si hned vybavíme Abraháma a Sáru, ale něco podobného se děje také u Manóacha a jeho ženy, kterým se narodil Samson (Sd 13,2) a u Elkány a Chany, rodičů Samuela (1 Sam 1-2 kap). Lukášův popis narození Jana, hlavně událostí, které mu předcházely, nese znaky všech těchto příběhů: Boží posel nebo sám Hospodin předpovídá a umožňuje narození syna, kterého si Hospodin povolává jako služebníka ještě před jeho narozením. Lukáš nás znovu vede k tomu, abychom přemýšleli o způsobu, kterým Bůh jedná a připravuje svoji záchranu. To co spojuje příběh Abraháma a Sáry s Alžbětou a Zachariášem je jejich společná výchozí pozice – oba páry jsou pokročilého věku, obě ženy jsou neplodné a touží po potomkovi. U obou máme zmínku o jejich spravedlnosti před Hospodinem, popsanou slovy: „Oba byli spravedliví žili bezúhonně podle všech Pánových příkazů a ustanovení“(Lk 1,6) a „uvěřil Abram Hospodinu a on mu to počítal za spravedlnost“ (Gen 15,6). Jsou věrní Hospodinu, slouží mu, ale také nosí v srdci bolest, protože nemají potomka. Nezanevřeli na Boha, nevyčítají mu to, ale modlí se, prosí Hospodina o potomka – Gabriel říká: „neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena“ (Lk 1,13). V 15 kapitole Genesis Abrahám mluví s Hospodinem, a zmiňuje svou nejistou budoucnost. Hospodin vede Abraháma ke správnému přístupu a říká mu: „Neboj se, Abraháme, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna“. Abrahám na to správně lidsky reaguje „co mi chceš dát? Já odcházím bezdětný, nemám potomka, nemám budoucnost“. Nato Hospodin otvírá před Abrahámem celou jeho budoucnost a svůj plán záchrany. Nejen že dostane potomka, ale v jeho potomstvu dojdou požehnání všechny čeledi země. Bůh dal odpověď na prosbu v obou případech, ale jeho odpověď jde mnohem dál než si Zachariáš a Abrahám dovedli představit a pochopit. Hospodin vstupuje do jejich beznadějné životní situace a mění ji ve velikou záchranu pro celý svět. Je to nádherná ukázka toho kdo je Hospodin a kdo jsme my. Často vidíme jen svůj svět, svoje představy a problémy (aniž bych chtěl něčí situaci zlehčovat, protože i věřící lidé procházejí skutečně těžkými obdobími). Ale naděje je v tom, že když svou těžkou situaci vložíme s důvěrou do Božích rukou tak On je schopen ji proměnit v něco co přinese povzbuzení a záchranu nejen nám, ale i tam, kde bychom to vůbec nečekali. Je to pro nás velká výzva, která vyžaduje víru a poslušnost a není to jednoduché. Pro Zachariáše a Alžbětu to byl těžký osobní problém, navíc doprovázený pohaněním od lidí. Bůh tuto situaci však zázračně změnil a daroval jim děťátko, nádherného syna, ale tím také daroval Izraeli proroka, který je připravoval na největší událost dějin světa, příchod Mesiáše, Spasitele světa. V Izákovi zase pokračuje Boží smlouva a zaslíbení záchrany (Gn 17,19). Co na to můžeme říct. Snad jen spolu s apoštolem Pavlem vyznat: „Ó hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty! ‚Kdo poznal Pánovu mysl a kdo se stal jeho rádcem? ‚Anebo kdo mu dal něco dopředu, aby mu to on musel odplatit?Vždyť z něho a skrze něho a pro něho jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky. Amen“(Řím 11,33-36).