Matouš 2:1-12 (2)

Druhá kapitola Matoušova evangelia je celá naruby. Když čteme příběh o Ježíšově narození, zjišťujeme následující. Ti lidé, kteří měli poznat znamení jeho příchodu a uctívat ho tak neučinili, a naopak ti, u kterých bychom neočekávali, že znamení jeho příchodu pochopí a budou ho uctívat, učinili přesně tak.

Herodes a Židé

V této části vyprávění o Herodovi je několik zarážejících prvků. Zaprvé, když mudrci prohlašují, že hledají krále Židů, Herodes o tom nepochybuje. Neříká jim, že krále Židů právě našli, protože on sám jím je, ani jim neříká, že se museli mýlit, když tvrdí, že se král Židů právě narodil, protože on sám zrovna žádného nového potomka neměl. Místo toho povolává židovské velekněze a zákoníky, aby zjistil podrobnosti, které by mudrcům na jejich cestě pomohly. Jinak řečeno, Herodes věří, že mudrci skutečně viděli znamení, které bylo Bohem ustanoveno k ohlášení narození krále Židů. Ale navzdory tomu, že těmto faktům Herodes uvěřil, byl odhodlaný dítě zabít.

Právě tyto detail jsou ostrým varováním ohledně moci hříchu v lidském srdci. Je možné, aby člověk uvěřil Božímu slibu o příchodu Mesiáše na svět, je možné, aby uvěřil a viděl znamení Boží aktivity, a zároveň odmítl Boha a jeho plán; dokonce je možné, aby si usmyslel Boží činnost zastavit. Kým si Herodes myslel, že je, když věřil, že může zabít Mesiáše? Kým si Herodes myslel, že je, že by všemocný Bůh byl proti jeho úskočnému plánu bezmocný? Jak si mohl Herodes myslet, že díky tajné schůzce s mudrci (2:7) zůstane Bohu skryt jeho skutečný plán? Skvělý příklad toho, jak nás hřích umí zaslepit! Herodes viděl všechno, co Bůh dělal, věřil, že to Bůh činí, ale odmítl se Pánu podrobit. To je nám připomínkou toho, že ani veškeré důkazy světa a všechny argumenty, které jsme schopni předložit, nestačí k otevření očí hříšníků. Abychom si rozuměli – Bůh používá důkazy a naše argumenty k tomu, aby přiváděl lidi k pokání a víře, ale bez působení Ducha svatého zůstávají oči slepé a uši uzavřené pravdě.

Zadruhé si musíme všimnout, že Farizeové a zákoníci znají Bibli velmi dobře. Když se Herodes zajímá o to, kde se má Mesiáš narodit, podle Matoušova záznamu odpověděli okamžitě. Nebyla to složitá otázka, která by vyžadovala dlouhé bádání; spíše to bylo tak, že Boží zjevení jeho lidu i světu bylo známé a pochopitelné. Znovu se nám tu připomíná, jak nás hřích umí zaslepit. Dokonce ani lidé, kteří znali Písmo velmi dobře, mudrce nenásledovali, aby nalezli zaslíbeného Mesiáše. Je možné znát Písmo, dokonce se dlouhou dobu zabývat jeho studiem, a přesto neznat Boha. Později v životě Ježíš napomínal Farizeje kvůli tomu, že se zabývali studiem Písma, protože věřili, že „v něm je věčný život“, a přesto nepoznali, že vše, co četli, ukazuje na Ježíše. To však neznamená, že máme studia Písma zanechat. Právě naopak, máme se Božím Písmem zabývat s velkou pečlivostí a do hloubky, ale musíme to dělat s vírou. To, co Herodes, velekněží, zákoníci a později i Farizeové postrádali, byla víra. My, kteří máme víru i Písmo, jsme zodpovědní znát Boží zjevení natolik, abychom ostatní směrovali ke Kristu tím způsobem, který je povede k víře.

To nás vede k poslednímu bodu, a to k tomu, že Bůh aktivně působí. Proč Bůh nepoužil hvězdu k tomu, aby mudrce zavedl přímo do Betléma? Proč je vést přes Jeruzalém, aby si mysleli, že jsou u cíle své cesty? Nakonec se mudrci vrátili domů „jinou cestou” (2:12), proč je tedy hned nepřivést i tam stejnou cestou, aby se vyhnuli Herodovi? Proč vůbec dovolit zlému králi, aby se dozvěděl o dítěti, které bude chtít nepochybně zavraždit? Je důležité si uvědomit, že Bůh nepřestává být milosrdný dokonce i vůči těm, kteří jsou zlí, nečiní pokání a vzpírají se mu. Toto byla Herodova šance k pokání. Byla to šance pro velekněze a zákoníky, aby uvěřili. Toto byla příležitost přímo od Boha pro „celý Jeruzalém” aby šli a uctívali svého krále. Ale zde leží další zásadní pravda. Když je Boží milost zavržena, obrátí se v soud. Když Bůh jedná s lidmi milosrdně, je to proto, abychom viděli, rozuměli, věřili a uposlechli, ale když je Boží milost ignorována a zavržena, zbývá už jen odsouzení. Naštěstí náš Bůh dává mnoho příležitostí k víře. I v této krátké pasáži vidíme, že Herodes mohl uvěřit, když slyšel mudrce, nebo když poslouchal zákoníky, nebo když si uvědomil, že se už mudrci nevrátí, protože našli chlapce, který se narodil jako král Židů. Jen pokud víme, Herodes byl třikrát milosrdně konfrontován s pravdou. Bůh je jistě milosrdný, milostivý a pomalý k hněvu. My, kteří jsme byli pověřeni nést Ježíšovu zvěst, bychom měli ukazovat stejné milosrdenství, milost a trpělivost s nevěřícími kolem nás, aby i oni dostali každou příležitost k pokání. Ostatně proto se Ježíš narodil.