Rút 1:1-7

Kniha Rút je příběh o Boží milosti a věrnosti uprostřed nevěry vyvoleného národa a také o víře jedinců, kteří se na Boha spoléhají a nechávají se jím použít. V hebrejském kánonu je Rút umístěna mezi Přísloví a Píseň Písní, oproti našemu uspořádání, kde se nachází mezi knihou Soudců a Samuelovou. O důležitosti různých seřazení kánonu s ohledem nejen na knihu Rút se zmíním v některém z pozdějších příspěvků. Nyní se chceme podívat na úvodní verše této knihy.

Zvěst knihy Rút jako celku je pozitivní a jeden z cílů, který si klade, je představit nám původ krále Davida a jeho věrné předky. Začátek knihy (Rt 1:1-7) je ovšem velmi negativní. Autor chce poukázat na velký kontrast mezi nevěrnou Izraelskou rodinou – rodinou Elímelecha – a Rút, věrnou pohanskou ženou.

V čem je tedy úvod knihy negativní? První verše knihy nám představuje následující scénu: za doby soudců odchází jakási rodina z Judského Betléma kvůli hladu, aby našli obživu v Moábu. Čtenář Písma již v tuto chvíli ustrne, protože téměř každý detail prvního verše hlásí možnou pohromu.

  1. Za dnů, kdy soudili soudcové “ je výraz, který nám připomíná zvěst knihy Soudců, a sice že Izrael neposlouchal Hospodina a „každý dělal, co bylo správné v jeho očích“. 
  2. V zemi nastal hlad…jeden muž odešel (ze země zaslíbené), aby pobýval jako host na Moábských polích (u svých nepřátel)“ nás v mysli vrací do Genesis 12. Zde Abraham dostává od Hospodina veliké zaslíbení (12:1-3), ale vzápětí přestává na Pána Boha spoléhat a jedná dle své vlastní vůle.  Odchází kvůli hladu z místa, které bylo právě zaslíbeno jeho potomkům, aby pobýval jako host u nepřátel (Egypt). A víme, jak to dopadlo. Jedině díky Hospodinovu zásahu nekončí příběh Abrahamovy rodiny tragédií. 
  3. Nemoudrost rozhodnutí tohoto muže je dokreslena dvěma slovními spojeními:
    a) Betlém (znamená „Dům chleba“) a hlad
    b) opuštění území kmene Juda (jemuž je zaslíbeno, že z něj přijde Mesiáš – Gen 49:8-12) a touha po lepším životě v Moábu (Dt 23:4-7).

Je až ironické, když se ve v. 2 dozvídáme jméno tohoto muže. Jmenuje se Elímelech, což znamená „Můj Bůh je král“. Jak již ale víme z v. 1, zvěst jeho jména je v přímém rozporu s jeho činy. Místo spolehnutí se na svého Boha a krále, řeší situaci vlastním způsobem a od svého Boha odchází. Připomíná mi to Jonáše, který je při svém útěku před Hospodinem na lodi vzbuzen námořníky a na jejich dotaz kdo je odpovídá: „Jsem Hebrej a bojím se Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i pevninu“ (Jon 1:9) – jako by sám zapomněl, že před Hospodinem právě utíká.

Příběh Elímelechovy rodiny je tragický. Odchází ze země zaslíbené proto, aby „našel štěstí“ v Moábu, ale místo toho nejprve umírá on sám, a poté i jeho dva synové Machlón a Kiljón. Jejich jména nás na tento osud od začátku připravují – Machlón znamená „nemocný“ a Kiljón „pohasínající“. Než však synové umřou, prohlubují ještě hřích své rodiny tím, že si berou za ženy Moábky, což bylo pro Izraelitu v jistém slova smyslu ještě horší, než vzít si za ženu pohanku z jiného národa (viz Dt 23:4-7).

Po smrti všech mužů v rodině zůstává pouze osamocená vdova Naomi se dvěma moábskými snachami. Je až zarážející, že ani po všem co se v její rodině odehrálo, nevidíme u Naomi reakci pokory a pokání před Hospodinem. Ve v. 6-7 čteme, že se chystá k návratu do judské země. Důvodem ovšem není uvědomění si vlastní neposlušnosti, ale pouze fakt, že Hospodin dal znovu Izraeli chléb.

Úvod knihy Rút nám ukazuje, jak daleko člověk dojde, když se řídí vlastním rozumem a chodí po své vlastní cestě. Ke zbožnému rozhodování nestačí nosit vyznavačské jméno jako Elímelech. K tomu je třeba žít život, který se plně spoléhá na Hospodina. Je to tedy lekce i pro nás. Nestačí si říkat křesťan a chodit do společenství církve, ale je třeba žít v blízkém, osobním vztahu s naším Stvořitelem a Spasitelem. Potom nebudou naše rozhodnutí naše vlastní, ale Jeho.