Rút 2:1-23 – moudrá Rút

Minule jsme si popsali Boáze jako muže, který je spravedlivý, protože miluje Hospodina a svého bližního – miluje právo (zákon) a je milosrdný. Nyní se znovu zaměříme na druhou kapitolu, tentokrát však s pohledem na Rút.

Z první kapitoly již víme, že Rút opouští svou zem a míří s Naomi do Betléma na základě své víry v Hospodina. Ve druhé kapitole pak můžeme Rút na základě jejích činů a slov popsat výrazem moudrost. Co v textu nás vede k tomuto závěru?

1. Je to její pracovitost, se kterou si autor dává tolik práce, aby nám ji ukázal. Konkrétně vidíme, že Rút nesedí doma, ale z vlastní iniciativy jde shánět potravu (2:2). Boázův služebník o ní říká: „Přišla a zůstala od samého rána až doteď, jen chvilku si oddechla“ (2:7). Po jídle sbírá až do večera, večer vymlátí obilí a jde za svou tchýní (2:15, 17).
Pracovitost, jako opak lenosti, je zásadní součástí definice moudrosti. Kniha Přísloví o tom často hovoří. Např. „Jdi k mravenci, lenochu, podívej se, jak žije, a buď moudrý“ (Př 6:6, 8) nebo „Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří“. (Př 13:4). Nejlepší hodnocení pracovitosti pak vidíme v textu, který je s knihou Rút silně propojen. Je to Přísloví 31:10-31[1] – chvála ženy udatné (statečné, mocné…). Tato moudrá žena (31:26a) je popsána jako žena pilná a pracovitá. Např. „nejí chléb lenosti“ (31:27b), ale „…s chutí pracuje svýma rukama“ (31:13), „Vstává ještě v noci, aby dala potravu svému domu…“ (31:15), „Svýma rukama sahá po přeslenu…“ (31:19).

2. Její život nese znaky bázně před Hospodinem. Ve v. 2 Rút vyjadřuje naději, že snad „nalezne milost“ v očích nějakého vlastníka pole a Boázovo laskavé svolení přijímá jako Boží odpověď na svou prosbu. Ptá se: „Jak to, že jsem u tebe nalezla milost“ (2:10). Zvláštní výraz „přišla náhodou na díl pole patřící Boázovi“ (2:3), tak hraje v našem příběhu zajímavou roli. Ano, Rút bere přežití sebe a své tchýně do vlastních rukou. Nečeká na zázračné seslání many z nebe, ale jde a sama pilně pracuje. Zároveň si ovšem uvědomuje, že „náhoda“, která ji zavedla na Boázovo pole, je Boží odpovědí na touhu „nalézt (u někoho) milost“. Není to tedy „náhoda“ tak, jak se toto slovo používá dnes. Naopak, můžeme říci, že „náhoda“ zde znamená „Boží prozřetelné řízení“. Rút si prostě uvědomuje, že Bůh „pod jehož křídla se přišla skrýt“ je Bohem v každé chvíli blízkým. I v obyčejných každodenních situacích jako je práce na poli se On o ni stará, a ona si uvědomuje Jeho přítomnost. A to je projevem bázně před Hospodinem.
Stejně je popisována i žena udatná z Přísloví 31. Její činy jsou praktické a rozumné – „za noci vstává dát potravu svému domu“, „stará se o vlnu a len“, „zdaleka přiváží svůj chléb“, „vyhlédne si pole a získá je“, „její svítilna nevyhasne ani v noci“, její „dům je oblečen do dvojího šatu“ (Př 31:13-21). I přesto ale nezapomíná, že Hospodin je ten jediný, kdo může lidské snaze požehnat. Žena udatná nepřičítá svůj úspěch sama sobě, ale „bojí se Hospodina“ (Př 31:30b), což je „počátek moudrosti“ (Př 1:7).

To, že jsme popsali Boáze jako muže spravedlivého a Rút jako ženu moudrou sehraje svou roli při porozumění celé této části Starého zákona. V hebrejském seřazení starozákonních knih zde nacházíme Přísloví, Rút a Píseň Písní. Kniha Přísloví nám pomůže lépe porozumět osobě Rút a její popis, společně s Boázem, nám poodhalí význam nejednoduchého textu Písně Písní…ale to trochu předbíháme.


[1] Tento text je natolik zásadní pro pochopení knihy Rút a celé této části kánonu (hebrejské pořadí knih v této části kánonu je Přísloví, Rút, Píseň Písní), že se mu budeme podrobněji věnovat v některém z budoucích příspěvků.